This chronical records (non-scientific) events which happened before, during, and after the meeting. It is a piece of literal work based primarily on observations of the Editor-in-Chief, Jiri Kolafa, but it contains also remarks and comments of other conferees as they witnessed various (usually funny) happenings.
Because of the personal character of the narration and some hardly translatable expressions, the chronical is available only in Czech.
June 6–10, 1994, Lake Milovy, Czech Republic
Asi měsíc před Dnem L4 jsme jeli se Zrzkem a Martinem Strnadem obhlédnout Lake Milovy a dohodnout poslední detaily. Nejdříve jsme se podívali k rybníku. Na schůdkách do vody tam seděla žába, žabka, žabička, tak asi 20 cm pod hladinou. Vypadala netečně a nenechavý Zrzek chtěl zjistit, je-li opravdová nebo umělá. Sehnul se proto pro šišku a vtom rrrup!, praskly mu kalhoty od rozkroku až po pásek. Žába se ani nehnula (proč taky). Smlouvu s ředitelem hotelu pak podepisoval Zrzek ve spodním prádle, zatímco pokojská mu zašívala kalhoty.
Další částí této výpravy bylo stěhování Strnadovy skříně z Pardubic do Prahy.
Po vyslechnutí Martinova líčení, jak hrozně zarostlá byla zahrada jeho tety
v Pardubicích, než ji vlastnoručně vyplel, jsme naložili skříň na auto. Byla
to rohová skříň; nevím, jestli si ji dovedete představit naplacato na autě,
ale vypadala jak dětská rakev.
Zakoupil jsem v Pardubicích 1 perníkové srdce a 10 menších perníků. Zrzek mě hned o 3 perníky obral, aby taky něco dovezl domů.
V pátek před Dnem L4 jsem šel vypůjčit mikrofony do firmy JJJ Sat, protože Zrzek na základě mé schopnosti rozlišit pětikolík od cinče (ani nevím, jak se to správně píše1
| 1píše se to cinch – pozn. KA |
V neděli před Dnem L4 jsem naložil na Suchdole počítač, xerox a Aima a jeli jsme.2
| 2JK malinko nadužívá svou vypravěčskou licenci; rád jsem mu vše nanosil k autu, zatímco on přemýšlel, jak se to tam vejde – pozn. KA |
Strýček Strnad se při všech činnostech vyznačoval tím, že soustavně předpovídal výskyt problémů a špatné konce. Protože problémy se (jak jinak) vynořovaly jeden za druhým, Martin mnohokrát triumfoval, v různých obměnách řka "Vidíte, já říkal, že to bude průser". Trochu jsme mu kazili radost tím, že jsme se záhy naučili mu v duchu jeho prognóz napovídat, ale asi jsme ho (jak ostatně vidět níže) nepřevychovali.
Když jsme se všichni i s veškerým materiálem shromáždili ve vestibulu hotelu 9 skal, začali jsme tím, že jsme na Zrzkův příkaz všechen materiál určený do Conference Office odnosili do prvního patra do Conference Office (části Zrzkova apartmá).
Přestože jsme se na základě dřívější návštěvy rozhodli, že přednášková místnostnost bude v jídelně a jíst se bude v tanečním sále a přilehlých salóncích, na základě čehož strýček Strnad vyrobil s pomocí počítače purofilní zasedací plán vč. tzv. kávových mezistolků3
| 3Plán byl v záchvatu uklízecí mánie smazán ze všech měkkých i tvrdých disků, takže jej zde bohužel nemůžeme reprodukovat |
Z toho logicky vyplynulo, že Conference Office bude v salónku za tanečním sálem, takže jsme všechen materiál znovu odnosili přes vestibul do nového Conference Office.
Napsal jsem LaTeXem a slepil velkou ceduli "Rezervováno pro Fourth Liblice Conference" a šel ji vylepit na hotel, aby nás neotravovali postelechtiví turisti. Aby nebyla cedule vystavena vlivu povětrnosti (předpověď počasí byla pod psa), nalepili jsme ji za asistence ostatních strýčků na skleněnou výplň dveří zevnitř. Ukázalo se však, že sklo je jednosměrné, takže sice zevnitř je vidět cvrkot venku, ale zvenku cedule vidět není ani trochu. Tak jsme ceduli přelepili ven. Zavilý pesimista Martin Strnad pravil, že ji stejně serve vítr.
Když strýček Tříska spatřil "List of Posters", zděsil se. Zjistil totiž, že je na něm uveden. Naštěstí mu jeho kanadský šéf Smith dovezl data, takže mohl po nocích poster vyrobit.
Když personál hotelu zjistil, kolik cizinců má přijet a z kterých zemí (všechny kontinenty vyjma Afriky a Antarktidy), dostal trému a začal se neskutečně šlechtit. Nakonec si vyžádal seznam zemí, z kterých účastníci pocházejí. Prý na památku – nikdy totiž tolik cizinců pohromadě neviděl.
Diskusní skupince usazené po seznamovacím PAU4
| 4pro neznalé: PAO=Pití A Ožírání |
Celá událost pokračovala druhý den ráno. Zavolaly si mě pokojské, že po nich někdo něco chce cizím jazykem. Na místě se ukázalo, že Bearman hledá obálku s konferenčními materiály a s Bůh ví čím ještě a že to s tím nedorozuměním není tak horké, protože donutil pokojské, aby odstavily postel a hledaly obálku tam. Využiv toho, že Bearman prokazatelně česky neumí, uklidnil jsem pokojské, že se jedná o normální vědeckou roztržitost, kterou ostatně dobře známe z vlastní zkušenosti, jen s ní neotravujeme zaměstnance hotelu.
O úterním vyhlídkovém letu nad Českým rájem můžeme referovat pouze zprostředkovaně, neboť ani jeden z nás nebyl mezi šťastlivci, kterým bylo umožněno za tento prožitek zaplatit CZK 1600.
| 5doc. RNDr. Karlu Procházkovi, CSc., z PřFUK, kterého Zrzek najal jako taxikáře, neboť se všichni nevešli do objednaného ubusu |
K letu byl určen starý bojový letoun Antonov. Samotný tento fakt, znásobený hlukem, otřesy, Zikmundovým štokrdletem a vzhledem interiéru, způsobil, že z jedenácti zahraničních účastníků se dva nejmenovaní pozvraceli záhy po startu. (Jeden z nich byl Edwards z Leedsu, který nám i bez zvracení byl nesympatický svým zevnějškem a vystupováním v průběhu konference.) Jednomu z nich se ovšem nepodařilo řádně trefit do příslušného pytlíku, což vedlo při zpáteční cestě k neplánvanému mezipřistání v Chrudimi za účelem očisty letadla a cestujících.
Pozoruhodné bylo, že Pablo Debenedetti hned zkraje letu usnul a za ohlušujícího řevu motorů a za otřesů i mezipřistání letounu vše prospal.
Nutno přiznat, že někteří účastníci letu měli i pěkné zážitky (pohledy na hrad Kost, ...), že atrakce dodatečně získala velkou popularitu a mnozí litovali, že při ní chyběli. Ovšem kdoví, co vše Zikmund při svém líčení nafoukl; už to, že sám přestál let na volně přistavené židli, neotřesen a neposkvrněn, se nám zdá podezřelé.
V úterý večer byla přednáška přerušena výkřikem recepčního: "Kolafa nebo Pavlíček". Naštěstí seděl Hroch víc na ráně. Jeho povinností bylo zavolat pro těžce nemocného Zrzka pohotovost. K tomu bychom chtěli poznamenat, že už druhý den ráno si Zrzek nechal: (1) přinést snídani a (2) nastoupit podřízené. Ležel na manželské posteli uprostřed, obložen oběma peřinami a oběma polštáři jako římský patricius, a hlasem umírajícího udílel rozkazy.
Mezei, který se objevil v pondělí na sekundu přesně ve 14:00, kdy začala fungovat Registration (určitě čekal za bukem), se dožadoval vrácení peněz za cestu z Brna, protože náklady na tuto cestu byly pokryty konferenčním poplatkem a on přijel po svých. Pikantní na tom bylo, že právě kvůli němu objednal Zrzek ještě jeden mikrobus, který pak jel prázdný. Zrzek se hrozně nasral6
| 6výraz "hrozně nasral" byl do Kroniky doplněn na výslovné přání Zrzka |
Sedl jsem si na oběd k Perramovi a ještě jednomu Australanovi. Protože Perram měl být chairman večerní sekce, odběhl jsem mu vytisknout aktuální program. Ježto se právě blížila servírka s nápoji, položil jsem na stůl 20 Kč, ať mi koupí jednu Colu (byla za 10 Kč). Když jsem se vrátil s programem, byla Cola sice na místě, ale o 10 Kč zpátky ni vidu ni slechu. Ke cti obou budiž uvedeno, že mi odevzdali moučníky, i když to bylo možná jen proto, že spěchali na Macochu. Ostatně, v tom spěchání jsem je podporoval, protože moučník byl ten den zvlášť kvalitní.
Jako zářný protipříklad bych uvedl Tolju. Po výletě (bude o něm ještě řeč) mi čestně vrátil ve formě džúsu dluh 5 rublů, které si ode mě vypůjčil před 5 lety v Moskvě a o kterých se neopomněl zmínit, kdykoliv jsme se potkali.
Aby byla konference úspěšná, musejí být všechny důležité věci dvakrát, aby byly v případě poruchy nahraditelné. Tak jsme vezli 2 šrajbprojektory (jeden z nich dokonce s dvěma žárovkami), dva diaprojektory, tři plátna, mnoho rezervních žárovek i dva počítače a dvě tiskárny. Mikrofon k zavěšení na klopu byl pouze jeden, a proto se zákonitě porouchal. Rovněž Zrzek byl jenom jeden, a proto strávil většinu konference s chřipkou v posteli. Ona konference se dvěma Zrzky by asi také nebylo to pravé.
Vzhledem ke své nezpůsobilosti jmenoval Zrzek šéfem výletu na Macochu strýčka Martina, aby se trochu otrkal. Že to s odjezdem nebude jednoduché, začalo být jasné již v průběhu dopoledne, kdy chairman na baterky Steele přímo morálně podporoval přednášející k přetahování časů. A tak v 12:40, kdy měl odjet první autobus, vedoucí celé výpravy Martin Strnad právě začal obědvat.
Kromě toho se zjistilo, naštěstí už během dopoledne, že Zrzek nemá peníze na zakoupení vstupenek v hotovosti (vstupné na Macochu a jízdenka na ekovláček vyletěly neskutečně nahoru a on prý jen tak nenosí po kapsách 15 000 Kč), takže si musel půjčit z hotelové pokladny.
Po usilovné námaze se nám podařilo donutit strýčka Martina k sepsání následujícího líčení, takže můžeme obohatit Kroniku o zasvěcenější informaci, než by bylo kusé "účastníci se schválně schovávali na záchodky či do bufetu, aby je Martin nemohl spočítat".
Once upon a time there was a cave... A tato jeskyně s propastí neměla medvědáře7
| 7průvodce |
Chyby měření byly způsobeny následujícími faktory:
Nesoulad mezi počtem medvíďat a počtem zakoupených vstupenek bylo možno korigovat dvěma způsoby:
V těchto chvílích HH zcela rezignoval na svoji vedoucí úlohu a trpně se oddal iluzi světlých zítřků, které slibovaly nezapomenutelný trénink hovorové angličtiny, neboť se pro druhou skupinu nepodařilo najmout anlického průvodce (nakonec překládala krotitelka z programu medvědic). Vzniklá idyla byla narušována pouze drzým medvídětem Smitem, které na časové vyrozumění týkající se vstupu do jeskyně reagovalo skandováním: "Eight minutes? Maybe eight hours!", a posléze i biletářkou, která HH tvrdila, že vstupenek je víc než medvíďat, tudíž že se nějaká medvíďata pravděpodobně ztratila (evidentně neuměla zacházet s velkými čísly). V jeskyni se medvíďata chovala způsobně, nedotýkala se krápníků na zem spadlých, nekrmila místní faunu, neolizovala kovové zábradlí, dbala pokynů Cháróna a v souladu s psanými pravidly se nedotýkala vodní hladiny. Mnohá z nich byla dokonce šťastná, když se se zdravým kožichem dostala zpět na světlo boží. Po opětovném použití vláčku vtrhla znavená medvíďata z cirkusu CECAM do výše zmíněného restaurantu, zatímco ostatní poslušně přešlapovala v houfu na parkovišti v naději na brzký odvoz. HH se pokoušel vypátrat svoje tři autobusy, přičemž ke svému údivu zjistil, že ve skutečnosti byly vypraveny pouze dva. Zbývalo tedy pouze vyklidit restaurant včetně dámských toalet, což HH zajistil ve spolupráci s místní servírkou, a tiše se modlit, aby do autobusů nalezl stejně neznámý počet medvíďat, který z nich na tomtéž místě kdysi vylezl. Důstojnou tečkou na závěr celé akce byl nezdařený pokus řidičů odjet bez HH a nechat jej na smetišti dějin se zpronevěřeným zbytkem peněz dál marně pátrat po zatoulaných medvíďatech.
Po šťastném příjezdu do hotelu opomněl HH prohlédnout vnitřky autobosů, což mělo za následek, že jeden Japonec tam zapomněl videokameru.
Po návratu šel Martin podat raport Zrzkovi. Byl naprosto odrovnán, tvrdil, jak se ztrapnil a zařekl se, že už nikdy ničemu (kromě molekul) šéfovat nebude. No, to ještě uvidíme...
Při středečním plánování výletu po okolních kopcích se strýček Hroch vymlouval na žaludeční a související obtíže. Poté, co v náhodném a nestřeženém okamžiku téměř za použití fyzického násilí vypudil strýčka Kaima z WC jejich společného apartmá, jsme mu uvěřili.
Ve středu odpoledne jsme my, kteří jsme nejeli na Macochu, abychom vydechováním nadlimitního množství oxidu8
| 8dříve kysličníku |
V Křižánkách jsem chtěl koupit baterii pro laserové ukazovátko a zeptal jsem se okolojdoucí slečny, jestli tam nemají smíšené zboží s oddělením elektro-baterie. Tolja to vysvětlil takto: "On je potřebuje, on je na baterky". Slečna se smála. Krám jsme našli, ale byl stejně zavřený. Dost možná, že slečna byla víc škodolibá než Tolja vtipný.
Během výletu jsme potkali různě po kraji rozptýlené jednotlivé světové vědce (kteří se zřekli výletu na Macochu výměnou za klidné zažití oběda) a skupinky pátrající v okolí po draft beer.
Na závěr výletu jsme si pěkně zaplavali v Lake Milovy.
Byl to ale vlastně jediný den, kdy jsme vůbec z hotelu vystrčili nos.
Perram si lehce zdříml při chairmanování své sekce a uvedl dalšího řečníka
slovy "He will tell us about ...". Řečník přitom již dávno stál
u šrajbprojektoru. Byla to paní Monica van Leeuwenová.
Při uvádění další přednášky téže seance Perram pronesl: "next talk will be given by Tony Haymet from the University of Sydney, the university where I originally came from" a uspokojen dostatečnou rozvitostí řečeného souvětí, odebral se ke své chairmanské židli. Pak se plácl do čela, vrátil se do středu dění a pokračoval "The talk will be on ..."
Když už jsme u toho Perrama, tak mu nebylo dopřáno ukázat jeden diapozitiv, protože mu irreverzibilně zapadl za postel.
Haymet se nechal inspirovat svou dcerou, která je prý schopná sledovat dva TV
programy zároveň, a připravil si ve stejném duchu přednášku: šrajbprojektor i
diaprojektor. Požádal dobrovolníka, aby promítl další diapozitiv, kdykoliv
vymění blánu. A tak jsme sledovali vlevo polární výpravu (ledovce, tučňáky,
lachtany, ryby apod.) a vpravo suchou vědu. Výsledek je, že si z vědecké
části jeho přednášky nikdo nepamatuje zhola nic.
Profesor Nishimura si speciálně vyžádal přistrčení šrajbprojektoru k plátnu, aby ho mohl ovládat ze stupínku, protože v normální poloze na něj nedosáhl. Svou přednášku začal detailním rozborem možných konfigurací dvou dipólů. Ani složitější případ – tři dipóly – ho nevyvedly z míry, i když vedly k pětinásobnému integrálu přes šestatřicet termů. Prohlásil: "I calculated it analytically because I have plenty of time. I retired last year."
Laserové ukazovátko ve tvaru tužky konalo neocenitelné služby i přesto, že někteří jedinci tvrdili, že ta malá červená tečka není vůbec vidět. Potíže měl jenom Dr. Banaszak, který celou minutu soustředěně mačkal různá místa na své vlastní tužce a divil se, že nesvítí.
Na přání účastníků (a navzdory Martinovi Strnadovi, který tvrdil, že tolik lidí se nemůže zřetelně na jednu fotku vejít i navzdory skepticismu [či lenosti] Zrzka) byl objednán fotograf; tradice je holt tradice. V přestávce mezi deštěm nás fotograf nahnal na stupňovitou zídku před hotelem, vloupal se komusi do pokoje v prvním patře, pravil "look here" a z výšky udělal dva snímky. Za svůj výkon byl odměněn potleskem, i když ne tak dlouhým, jaký obdržel Zrzek (a ovšem i my organizátoři, kteří jsme se neváleli v posteli) po projevu, kterým Eduard Glandt uzavřel Konferenci.
Když Martin druhý den spatřil snímek, pravil: "Co jsem říkal, ty hlavičky jsou mrňavé. Nevím, proč je tady tak velký okraj. Na to se nedá koukat." Ostatním se však fotka líbila.
Zlatým hřebíkem Konference byla rožněná selata ve čtvrtek večer, a to i přes nepřízeň počasí, pro kterou se závěrečná Barbecue Party musela konat vevnitř. Někteří účastníci si tento nedostatek vynahradili půlnoční koupelí v rybníku a pak si druhý den stěžovali, že voda byla studená. My (JK+KA), kteří jsme koupání také zkusili, ovšem vidíme pravý důvod ve změkčilosti vědců.
Jediný, kdo protestoval proti zabíjení selat a dlabal smažený sýr, byl vegetarián Šedlbauer.
| 9Akademik Eduard Hála |
| 10Ing. Tomáš Boublík, CSc. |
| 11Prof. W.R. Smith |
Zatímco Zrzek slastně odpočíval v posteli opojen úspěchem a my ostatní jsme makali, přišel Gubbins12
| 12bývalý ředitel Ústavu chemického inženýrství na Cornellu |
I když SSSR již pár let existuje jen v archivech, použité adjektivum aktuálně dobře vyhovuje jako skupinové označení pro účastníky původem z Velké Země, kteří mají vzácný dar působit svou ignorancí zbytečné problémy sobě i jiným. Jen pár příkladů:
Leningradský (nic si nenalhávejme) účastník Vorontsov-Velyaminov nám před konferencí poslal emajl z francouzské emajlové adresy, ve kterém se pod vlastní zprávu zmateného obsahu podepsal jako "Pavel V.V." Sám si ušetřil několik sekund nevypsáním svého hloupého dlouhého jména, ale Kaima se Zrzkem připravil o dlouhé minuty, během nichž luštili, o koho může jít; dlužno podotknout, že do té doby jsme neměli k dispozici ani jeho křestní jméno, které tak u něj jako u jediného chybí i v List of Participants. Týž účastník se pak choval zvláště odpudivě a vlezle v průběhu Konference, kdy (v pro nás nejvypjatějších pracovních situacích a bez slušného požádání) opakovaně vnikal do Conference Office a snažil se strčit do našeho organizátorského počítadla svou disketu, aby se přesvědčil o tom, zda funguje či nefunguje nějaký jeho (jistě stupidní a zavirovaný) program.
Účastnice Akhmatskaya (nyní na Cornell U.) dlouho odolávala našemu taktnímu tlaku na zaplacení konferenčního poplatku, aniž měla vyjednánu jakoukoli slevu. Nakonec pomohlo, že se Kaim obrátil rovnou na jejího současného živitele (vydržovatele?) Gubbinse, který se posléze uvolil jí půjčit a zajel s Kofolou kešovat svůj vlastní cestovní šek do banky; připomíná nám to vydírání Gubbinse jinou sovětskou milenkou, Pozhar (Požárová), na minulé konferenci v Bechyni. Prozřetelnost pak potrestala Akhmatskayu tím, že po jejím ignorování našich jasných instrukcí jí ujel první autobus do Prahy, který by ji dovezl přímo na Mazanku. Takto se účastnila vyhlídkové jízdy druhým autobusem a (jak vylíčeno níže) skončila na Vinohradské.
Ještě lépe se vytrestal účastník Chtchian (původem Armén – spelling guaranteed by KA), nyní Max-Planck-Inst. v Goettingen, jenž volným krokem vyšel z hotelu a mířil k prvnímu autobusu do Prahy ve chvíli, kdy druhý autobus do Prahy byl už několik minut pryč; autobus, ke kterému mířil, byl posledním autobusem, určeným k cestě do Brna. Cht... tak viděl (nejméně) jedno město navíc a do Prahy se – pokud se mu to vůbec podařilo – dopravoval vlakem.
Když jsme naložili všechny posterové nástěnky na náklaďák a Kovář je pečlivě přikryl plachtou na šířku (původní záměr byl plachta na délku), zjistili jsme, že v ping-pongové místnosti je ještě jedna nerozmontovaná nástěnka.
Bylo by divné, kdyby se odjezd obešel bez incidentů. Rozloučili jsme se s personálem, poděkovali za prokázanou nadstandardní péči a odjeli. Asi po 100 m jsem zjistil, že jsem zapomněl na lavičce v hotelu hodinky a prsten, které jsem si byl sundal, když jsme nosili nástěnky.
Zpracováno na základě svědectví několika účastníků:
Autobus, vypravený z Milov do Prahy jako druhý, vezl převážně ty účastníky, kteří měli rezervováno ubytování po konferenci v pražských hotelích. Řidič autobusu měl od Zrzka vypracován podrobný itinerář se seznamem hotelů v pořadí, v jakém u nich měl zastavovat a vyklápět jednotlivé účastníky; navíc měl jako pojistku k ruce, radění a překládání Šedlbauera. Zatímco pan řidič byl orientačně ztracen patrně již předem, kolega Šedlbauer se ztratil až na okraji Velké Prahy. Zahraničním cestujícím při neplánované vyhlídkové jízdě Prahou postupně docházela trpělivost a podle svých znalostí z minulých pražských pobytů se osmělovali a radili sami. Při čtvrtém objezdu Národního muzea jim trpělivost došla úplně a všichni se nechali vysadit na Vinohradské a najali si taxíky. Profesor Blum dodatečně vyjádřil podezření, že ani řidič ani Šedlbauer nikdy předtím v Praze nebyli.
Do Šárky na skládání posterů z náklaďáku jsem dojel na kole. Když kolega Strnad spatřil můj bicykl, pravil: (1) že by na tom nemohl jezdit, protože mám jenom tříkolečko (a ještě to největší je malé), (2) jak můžu sedět na tom hrozně nepohodlném sedle a (3) k čemu tam mám zpětné zrcátko. Jak je vidět, ještě se nám ho nepodařilo převychovat.
| 13tzv. bukvičák |