Některé drobnosti bylo lze tušit již před konferencí, např. když prodlužovací šňůra dálkového ovládání diaprojektoru neměla zapojenou zem, když všechna pera k psaní posterů na plotteru byla beznadějně vypsaná, či když byla 1/2 mého malého auta zaplněna počítačem v krabicích, šroubky k posterům, šachovými hodinami a počítačovým papírem (posledních dvou položek se nikdo během konference ani nedotkl), aniž by tam byly 4 plánované osoby i se svými kufry.

Vyjeli jsme s Heuchelem, Šedlbauerem a Pavlíčkem v neděli dopoledne a zabloudili jsme jen jednou. Vyložili jsme počítač a poté, co se odpotil, jsme ho spustili, načež si k němu sedl Heuchel a spustil simulace. Přípravné konferenční práce jsme měli hotové za 2 hodiny, takže jsme šli na procházku, formálně oznámivše vrátnému, že na stropě vedle Lecture Hall je mokrý flek, jak tam asi někdy zateklo. Na procházce jsme rovněž zabloudili a přelézali kaňon zatarasený padlými stromy. Celkově to byl dost nudný den, což jsem zkonstatoval řka, že letos asi nebude co zapsat do kroniky. To jsem se šeredně zmýlil (tzv. zakřiknutí).

Zjistili jsme totiž, že onen mokrý flek utěšeně roste a začíná kapat; pravděpodobně praskla vodovodní trubka. Dali jsme tam kýbl a oznámili radostnou novinu lehce senilnímu (viz dále) vrátnému, který ovšem neměl ani tušení, kde se dá taková stoupačka zavřít, aniž by měl tušení, kde se dá vypnout proud. Také této činnosti bylo prý zapotřebí, neboť jeden z  mrazících boxů v kuchyni se samovolně změnil v gril a topil. I vydali jsme se hledat místního opraváře - všeuměla.

Ježto ve svém domečku v Bechyni nebyl, jeli jsme ho hledat na chatu. Ukázalo se však, že vrátný má jen matné tušení, kde se opravářova chata nachází. Jezdili jsme proto mezi zahrádkami a chatičkami sem a tam (viz obr.), provázeni štěkotem psů a hrozným mrouskáním koček, než jsme v místě X po dotazu chatu našli. Jen chatu, opravář tam nebyl. Vrátný se mu vyčural u plotu na anglický trávník, počural si kalhoty, sedl si mi v nich do auta a jeli jsme zpátky. Druhý den, po nakapání jednoho kbelíku a nacucání jednoho koberce, přestala voda unikat sama od sebe.

Druhý den přijel Zrzek a hned mě poslal do Tábora pro s.¹

1s. = strýček

Třísku, který, vytěsněn z auta xeroxem, musel jet autobusem. Cestou jsem chytře vzal stopaře, takže jsem v Táboře nezabloudil a dorazil na autobusové nádraží právě v době, kdy s. Tříska nastupoval do elektrického vlaku směr Bechyně.

Potřetí jsem jel do Tábora pro Inda Joardena, čímž jsem byl osvobozen ze zcela nesrozumitelně mumlané "introductory lecture" prof. Hendersona. Chudákovi Indovi spravovali letadlo. V Praze ho Alice posadila do autobusu, který pohříchu nebyl vytopen na Indovu obvyklou teplotu 40^oC. Rozkmit jeho končetin tak dosahoval 10 cm. V autě jsem proto hned dal topení na maximum a větrání na minimum; aspoň jsem si to myslel. Musím totiž poznamenat, že jsem řidič-začátečník a taje rozvodu tzv. čerstvého vzduchu v mém malém autě mi nejsou zcela jasné. Jeden větrák, který funěl studený vzduch přímo na nebohého Joardena, jsem objevil až při příjezdu do Bechyně. Inda jsem odložil na Get-Together Party a ukázav mu, které poživatiny na již lehce vyjedené tabuli neobsahují maso, jal jsem se konverzovat s mým budoucím šéfem prof. Perramem. Je to vzácná persóna. Tvrdí např., že Dánsko je nejsocialističtější zemí na světě a že Gorbačov je gangster. Studentům přednáší sedě u počítače, na němž píše všemi deseti, a promítá to z LCD displeje položeného na šrajbprojektoru. Joarden mezitím usnul v lenošce a i ze spaní se klepal. Když se probral, musel jsem ho dovést do jeho pokoje v Lesním domě, který měl sdílet spolu s manželi Phukanovými, také Indy nepapajícími hovězí a vepřové. Protože Phukanovi zamkli dveře D (viz obr. na násl. str.) a spali spánkem spravedlivých, musel jsem na ně 1/2 hodiny bušit, než vylezl nasupený Phukan v pyžamu a pootevřel dveře asi na 5 cm. Za ním vykukovala Mrs. Phukan v noční košili. Během milé konverzace skrz škvíru ve dveřích se ukázalo, že Phukanovi nejsou ochotni pustit Joardena do koupelny ani na záchod (viz plánek), zřejmě z nějakých kastovních či náboženských důvodů. Chudák Joarden stál asi 3 m za mnou a klepal se. Nakonec Phukan souhlasil s tím, že tam nechá Joardena přespat, a tak jsem mohl odejít. Kde se Joarden myl a kam chodil na záchod, nevím, a nezajímá mě to. Phukan měl mimochodem zvláštní dar otravovat několikrát denně všechny organizátory s blbostmi.

Druhý den se ukázalo, že všechna plátna i promítací technika jsou umístěny zcela špatně, vše se předělalo a promítalo se rovnou na zeď. Diaprojektor získal nebezpečný sklon a s ním i poťouchlou vlastnost: v okamžiku, kdy se někdo pokusil po snímku č.1 promítnout snímek č.0, vypadl zásobník a sunul se, poslušen zákonů tíže, po nakloněné rovině dolů. První si to vyzkoušel Panagiotopoulos. Musím se sebekriticky přiznat, že část viny padá i na mě; nicméně jsem doufal, že pravděpodobnost, že Panagiotopoulos zmáčkne větší knoflík pro posuv dopředu, je větší než 1/2. Nebyla. Slidy dopadly na zem a entropie jejich uspořádání dosáhla maxima. Chairman pozval dalšího přednášejícího, zeptav se ho, má-li transparenty. V obnovené premiéře byl Panagiotopoulos přivítán potleskem. Já jsem seděl za diaprojektorem a chytal.

Ve středu jsem si dovolil jet na výlet na Orlík a Zvíkov. Na prvním hradě jsme vyfasovali průvodkyni, která byla sice docela hezká, ale zato její angličtina byla příšerná. Proto jsem se jí bez skrupulí zeptal (anglicky), proč vystavená pistole (vz. Rumcajs dle s. Třísky) má přední část rozšířenou. Nevěděla. Podruhé jsem se jí zeptal (česky), jaké největší parohy mají na zámku mezi trofejemi. Taktéž nevěděla. (Já jsen našel jen čtrnácteráka).

Pravý Izraelský Žid Ben-Naim byl také vzácná persóna. Byl neuvěřitelně mslný (a mě, jenž jsem pověstný pojídáním sušenek, potěšilo, že někdo je ještě mlsnější než já). Na Orlíku v místním krámku obhlížel zákusky, koupil si jednu kokosku a odmítl sáček, že ji hned sní. Druhý den jsme se s. Pavlíčkem pili kafe a já jsem našel linecká kolečka zbylá od oběda. Mezitím přišel Ben-Naim, taky na kafe, a hned se ptal, kde jsme ta kolečka sebrali. Řekli jsme mu to a zeptali se v kuchyni, ale bohužel už další neměli. Tak jsme dali Ben-Naimovi aspoň své cukry do kafe; nasypal si tam tři. Toto faux-pas²

2debužírování před zraky hladového cizince

jsem částečně napravil v pátek, kdy jsem ho o coffee-breaku jemně upozornil, že v krabici zbyly ještě nějaké čokoládově-oříškové koule. Na barbecue-party se neustále dožadoval buřtů a vůbec se mu nelíbilo, když jsem mu sdělil, že kuchař je hodlá vydat, až se sní všechno maso a nutil mě, abych kuchaře přemluvil k okamžité distribuci buřtů. Když se konečně dočkal, vykřikl tak radostně, že přehlušil i startující migy (viz dojmy z minulé konference).

Na rozdíl od minulé konference si tentokrát Zrzek a Pozhar nepadli do oka. Pozhar obléhala Gubbinse tak intenzivně, že jsme jí přidělili samostatný pokojík s manželskou postelí, ať si tam dělá, co chce. To však Mrs. Požár nestačilo, zjistivši, že máme Xeroxiho přístroj, chtěla si zkopírovat 60 stránek desetkrát, což jí ovšem Zrzek zakázal a dovolil jí jen jednu kopii a co nadto jest za 1,50 Kčs/stránku jest. Jaké však bylo jeho překvapení, když se za chvilku otočil a zjistil, že to Požár xeroxuje čtyřikrát. Je nabíledni, že ji okamžitě vyhodil. Nedosti toho: druhý den vyhledala opět Zrzka a přinesla mu 1$ (jeden US dollar) za ty stránky, co již oxeroxovala. Je zřejmé, že ji Zrzek poslal do ... . Večer jsme pak se s. Aimem přemýšleli, jestli by bylo vhodné poslat Požár do ..., kdyby nabízela těch dolarů 100.

S použitím Xeroxiho vynálezu jsme chtěli dát dohromady seznam účastníků pod fotografii. Chybělo nám několik Němců a Rusů (všechny ostatní Zrzek znal, což považuji za výkon). Vyšedše před zámek, snadno jsme našli ochotné cizince znající Němce, ale ať koukáme jak koukáme, jediný příslušník bratrského³

3ještě nedávno na věčné časy

národa je pí Požár rozmlouvající se stařičkým Wertheimem. I vyrušili jsme je, ale neuspěli: Požár rezolutně prohlásila, že žádné Rusy nezná. Tak jsme jen ukázali několika nudícím se cizincům, kde jsou místní lázně. Ben-Naim, dověděv se, jak se česky řeknou lázně, propukl v nadšení, hodil nám sako, abychom ho dali někam do officu, a následoval ostatní směrem k lázním.

Zrzek vytýká mým kronikám konferencí, že obsahují jen samé drby a nevšímají si vědeckých úspěchů⁴

4a že jsou prý nudné

. To bych rád tímto odstavcem napravil. Gubbinsův desetiminutový film molekulární dynamiky směsi v póru byl skutečně perfektní. Musel kvůli němu přijet promítač až z Prahy a přespat. Skvělého úspěchu dosáhl Vörtler a s ním i já se Zrzkem: Promítl tabulku, kde byl srovnán chemický potenciál Lennard-Jonesia získaný naší novou geniální metodou s výsledky jiných autorů, z nichž některé však měly velkou odchylku. Načež v diskusi povstal prof. Fischer a přiznal, že špatně spočítali dlouhodosahové korekce, a uvedl opravené údaje, které perfektně odpovídaly Vörtlerovým.

Při pátečním zkapalnění⁵

5liquidace

účastníků se zjistilo, že z 30 rozdaných klíčů od lesního domu se jich vrátilo 13. Horší problémy vypukly vzápětí: Druhý z objednaných autobusů nejel a nejel ... . Již jsme spřádali plány, které nejakutnější případy Zrzek naloží a odveze sám, když se po 1 1/2 hodině autobus objevil.

Ale stejně to byl skvělý vědecký úspěch!

[back to J. Kolafa homepage]