...je savec nyní řazený do čeledi medvědovití, který pochází z centrální Číny. Panda velká žije v hornatých oblastech, jako Sečuán a Tibet. Od druhé poloviny 20. století se panda stala národním symbolem Číny a je zobrazována na čínských zlatých mincích. [1] [2] [3] [4] [5]
Podle střízlivých odhadů dnes ve volné přírodě přežívá posledních 1000 pand velkých. Pandy obývají úzký pás zbylých původních stanovišť, táhnoucí se podél východní hrany Tibetské náhorní plošiny od jižního S'čchuanu přes pohoří Min až po pohoří Čching ling šan v provincii Šan si, kde je zcela izolovaná populace. Čínská vláda až do konce roku 1991 vyhlásila celkem 14 přírodních rezervací na záchranu pandy velké (a některých dalších zvířat, například vzácné opice langura čínského (Pygathrix roxellanae)). [1] [2]
Zmiňovaná síť rezervací pochpitelně chrání i vlastní džungli, která se místy vyznačuje druhovou rozmanitostí i poměrně početnými populacemi a společenstvy živočichů. avšak rušivé zásahy člověka do prostředí a pytláctví na mnoha místech pokračují, navzdory snaze čínské vlády vysídlit zemědělce z rezervací. [2] [6] [7]
Panda včetně pahýlovitého ocasu měří 1 - 1,6m a má hmotnost 75-180kg. Jeho srst je bílá nebo nažloutlá, přičemž nohy, plece, uši a oční skvrny jsou černé. Hlavní potvorou tohoto stvoření jsou bambusové výhonky. Krom toho žere i jiné šťavnaté rostliny. V zajetí dokonce i vařené maso. Jelikož je tato strava celkem chudá na bílkoviny, musí přijímat potravu víc jak 12 hodin denně. [1] [2] [3] [6] [7]
Samec značkuje sekretem pachové žlázy své území a pachem rovněž označuje připravenost k páření. Mláďata mají při narození asi 1/800h hmotnosti dospělého jedince. Hlasové projevy (syčení, hekot, funění) se shodují s hlasovými projevy pandy červené (malé). [2] [3]
Reference:
